neděle 25. října 2015

To jsou ty začátky...

Moji milí i náhodní návštěvníci, zdravím vás tentokrát po delší době. Nějak jsem neměla poslední měsíc potřebu se rozepisovat o typu témat, které na svém blogu mám, resp. mám v plánu mít. I když mám už x článků naplánovaných a vím, o čem budou, poslední týden přemýšlím o tomto, o čem jsem se rozhodla napsat dnes. A to o reflektování špatných zkušeností většiny lidí na jiné co se týče vztahu, degradaci párů, které podle jejich názoru nejsou spolu ještě dostatečně dlouho "aby poznali" a o jejich větě "To jsou ty začátky..."


Už nějakou dobu jsem ve vztahu. Samozřejmě ne ve svém prvním vztahu, ale věřím, že v posledním. Doba není - pro mě - důležitá, myslete si něco o době mezi rokem a dvěma lety... :-) Jsme šťastní, trávíme spolu hodně času ale zároveň si necháváme volnost a čas na své vlastní aktivity, kamarády a tak dále. Není téma, které bychom spolu nebyli schopni rozebrat, říkáme si vše, řešíme spolu vše a po celou dobu vztahu nám to klape krásně, řekla bych, že čím dál lépe. Samozřejmě, občas se najde nějaká blbost, kvůli které se rafneme, nepohodneme, ale jsme schopni pak jeden za druhým přijít a vyjasnit si to, odpustit, tolerovat.

Nicméně, často se mi stává to, že když se mě někdo na náš vztah zeptá, jak nám to klape, jestli vše dobrý, a já odpovídám kladně, naopak dodám že jsme šťastní, téměř všichni dotazující vždy reagují slovy: "To jsou ty začátky..."

Jaký začátky? Kde se to v nich bere? Měsíc, dva, tři, OK, to jsou začátky a partneři se tak nějak poznávají, začínají se sobě svěřovat, objevují své potřeby v sexu a tak dále, ale pak přece se nedá pořád říkat, že to jsou začátky. I když už i taková doba a její vnímání je čistě subjektivní. Nemám růžové brýle, nikdy jsem je v tomto vztahu neměla, naopak jsem byla skeptičtější než obvykle a od začátku jsme si nic nenalhávali, hned jsme si vše řekli a jsme jeden druhému oporou. Klape nám to ve všech oblastech, a přesto si někdo dovolí říct, že to jsou ty začátky. Znám několik párů, kteří jsou spolu 7, 10, 15, 25 let, a mají stále krásný vztah, naopak se jejich vztah postupem času vyvinul, už ví, že se nemusí řešit každá pytlovina, že na všem se dá nějak dohodnout, ví o důležitosti důvěry, tolerance. Proč tedy používat na někoho věty typu, že jsou přeci ještě na začátku, tedy je jasné, že to je ještě všechno super, ale pak nebude? Proč by nemohlo být? Protože to tomu dotyčnému nevyšlo a tak to nemůže vyjít ani nikomu jinému? Ale to přece nemůže přenášet na jiné lidi. Naopak, o mezilidské vztahy, sebevědomí, pocity se celkem zajímám, a nemyslím si, že vztah je něco, co se automaticky zhoršuje s časem, tedy čím déle jsou partneři spolu, tím je to horší. Na vztahu se musí pracovat, nikdo není dokonalý, a když oba chtějí, může to být jen a jen lepší...

Tedy tímto bych chtěla říct především, že to, že to nevyšlo vám/jim, neznamená, že to nevyjde i někomu dalšímu. Každá lidská bytost je jiná, a když se potkají dvě lidské bytosti, které k sobě cítí obrovskou lásku ale jsou si vzájemně přáteli a chtějí na svém vztahu pracovat, nikdy nemusí platit "To jsou ty začátky" a už vůbec nemá nikdo právo toto někomu sdělovat, resp. čekat, že si z toho dotyčný něco vezme...

Je jen na nás dvou, jak se náš partnerský život bude vyvíjet, a to jak po dvou měsících tak po 20 letech vztahu.

Máte zkušenost s takovými reakcemi okolí? Nebo sami takto reagujete na své přátele, známé, kteří nejsou dle vás dostatečně dlouho spolu? Pokud ano, z jakého důvodu?


13 komentářů:

  1. Tak ja to veru poznám. S terajším priateľom síce spolu nie sme dlho, ale neznášam tú vetu: "To sú tie začiatky." Ja si myslím, že "začiatok" je u každého niečo iné a pokiaľ sa niekto s niekým spozná vo všetkých smeroch už po mesiaci, ich začiatok skončil:)

    Bari Bircak

    OdpovědětVymazat
  2. Tak sama to neznám nebo si už nepamatuji s přítelem jsme spolu už 10 let :D
    Beauty by K. GIVEAWAY

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi ta druhá strana, tedy pokud lidem, kteří jsou ve vztahu kratší dobu toto nevykládáš, že no jo, vy jste spolu teprv chvilku, to přijde apod., tak je to v pořádku. :D

      Vymazat
  3. Tak s týmto súhlasím ! krásny článok :)
    my blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  4. Mám velice podobný vztah se svým přítelem, bude tomu brzy dva roky, možná už bylo, nějak nemám potřebu to hlídat. Naštěstí se v okolí s takovou reakcí nepotkávám, respektive jsme oba introverti a tak trochu asociálové, na které se ostatní kámoši časem vybodli nebo se po škole odstěhovali do ciziny a tak už s nimi nejsme moc v kontaktu, ale nemůžu si stěžovat, dalo by se říci, že jsem samotář, co moc o lidský kontakt nestojí, navíc se mi často stává, že u lidí chytám hrozně rychle ponorku a nakonec ten vztah a kontakt nějak ukončím já sama, což asi není dobře a je to problém, ale holt to tak mám. U něj mě ale nikdy ponorka nechytla, je v první řadě mým nejlepším kamarádem, se kterým si můžeme povídat o všem, od témat týkajících se her a techniky, přes antikoncepci až po zánět nehtu na noze :D.. opravdu o všem, troufám si říci, že růžové brýle jsem u něj taky nikdy neměla, vidím jeho nedokonalosti a zlozvyky, on vidí mé, ale přesně jak píšeš, tolerance, vše je o toleranci. Podle sebe soudím tebe, říká se.. to asi bude případ tvého okolí, které si určité poznámky neodpustí. Vůbec nevím proč se do toho motají, když mi někdo řekne, že je ve vztahu spokojený a klape jim to, tak to přece ocením a přeju jim to a ne že začnu zpívat o začátcích. A vůbec, když to po nějaké době neklape, proč v tom pokračovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti za tento komentář, máš naprostou pravdu a tak nějak to právě i beru, že podle sebe soudí ostatní. Ale zas tolik jich není, co tohle řeknou, naštěstí.
      To s tou ponorkou u tebe a co popisuješ mi je líto, ale asi to tak holt máš. Jestli ti to nějak nevadí, tak v pohodě, kdybys s tím měla problém tak ale myslím, že by se to dalo nějak řešit, třeba máš v sobě nějaký blok v podvědomí nebo cokoliv, co ti brání v kontaktu s jinými, strach... Určitě by to šlo řešit, ale jak říkám, dokud jsi s tím ok a vlastně tak nějak žijete s přítelem jeden pro druhého a vyhovuje vám to, tak asi není co řešit. :)

      Vymazat
    2. Řekla bych, že to vzniklo někdy na základce, když jsem byla téměř závislá na spolužačce, když nebyla ve škole nebo jsem předem věděla, že další den ve škole nebude, tak jsem dělala všechno proto, abych tam nebyla sama a radši jsem zůstala doma. Asi po dvou měsících jsem si uvědomila, že v tom lítám až po uši a není to k ničemu dobré. Odhaduju tak šestou, sedmou třídu. Tam nastal bod zlomu a kdykoliv začnu mít pocit, že už s nějakým člověkem nejsem v kontaktu, tak jako dřív, tak se přepnu a začne mi nějakým způsobem vadit, zajímavé je, že jde většinou o baby. Nejspíš nějaký obranný mechanismus.. Ono je toho víc a vím, že jsem svým způsobem podivín, ale zatím mi to v ničem důležitém nepřekáželo. Jestli se někdy stane, že mi například někdo bude vadit v práci takovým způsobem, že budu přemýšlet o odchodu, tak se nejspíš nějaké té odborné pomoci nevyhnu, třeba se z toho dostanu časem i sama. Vlastně díky tvé reakci jsem se zamyslela nad tím, čím by to mohlo být. Děkuju :).

      Vymazat
    3. Nemáš vůbec zač, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem mohla pomoct. :-) Držím moc palce, uvidíš, jak se to bude vyvíjet, případné odborné pomoci bych se ale určitě nebála. :-)

      Vymazat
  5. Tak to já zase mám zkušenost s trochu jinými reakcemi okolí, jsme spolu už téměř jedenáct let a už pár let posloucháme, jak nám to bude končit, že přijde tahle krize a maková krize a vztah se nám rozpadne, že už jsme přechození, to je taková oblíbená hláška :-) Občas mám pocit, že to některé až mrzí, že jejich předpovědi nevychází a jsme stále spolu, i když jedna krize se nám bohužel nakonec přece jen nevyhla, ale ustáli jsme to. Přesto jsou někteří schopni nám to škodolibě připomenout, což moc nechápu. Lidé dokáží být zřejmě hodně nepřející, bohužel. A to platí asi u všech fungujících vztahů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je ale strašný, to jsem nečekala. Myslela jsem, že napíšeš, že po 11 letech slýcháte pořád otázky, kdy bude svatba a děti (jestli to teda už neproběhlo :D). A zas, přesně jako v mým případě nebo výše v případě GameHolic Roaan, podle sebe soudí ostatní a protože jim to přestalo klapat po této době nebo někomu, koho znají, automaticky musí i vám. Nesnáším tady to přenášení vlastních zkušeností na jiné. A přesně, jak píšeš, vypadá to hodně nepřejícně.

      Vymazat
  6. Ahoj, som rada, že som našla tento článok a že vidím, že aj ostatné baby to majú podobne. Fakt nenávidím, keď niekto degraduje dlhodobé vzťahy a považuje ich za niečo nudné. Myslím, že ironické poznámky typu "to sú tie začiatky, veď počkaj keď vyprchá zamilovanosť"hovoria iba ľudia, ktorí sú nestáli a poznajú iba krátku zamilovanosť ktorá po chvíli vyprchá.... Ja som s priateľom už veľmi dlho a nemyslím si, že by to bolo horšie ako na začiatku, alebo že by sme už neboli zamilovaní ako prvé mesiace. Práve naopak, sme k sebe rovnako pozorní, staráme sa o seba, je tam tá iskra a vášeň a zamilovanosť... no a to sme prosím pekne spolu už 7 rokov :)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky ti za tohle téma. Já jsem se se svým přítelem poznala přes kamarádku. Myslím, že jsme taková ta výjimka, jak se říká, že známost na jednu noc nevydrží. Seznámili jsme se v hospodě, skončili u mě a od té doby jsme spolu :-) myslím, že je to v první řadě můj nejlepší kamarád (jak jsem četla výše - řešíme spolu všechno - od filosofických otázek po chlupy na zadku). Prostě spřízněné duše. A to nejen tedy duševně i tělesně :-) co ale okolí nemohlo rozdýchat, že jsme spolu začli bydlet po asi 3 měsících. Nevím, proč má někdo potřebu tohle nějak komentovat. Co je ten "nojo začátek", co je vhodný čas spolu bydlet? Kdy se vzít? Kdy mít děti? To snad záleží na těch dvou! Jedna kamarádka má dítě ani ne po roce a je vdaná a šťastná. Druhá se s přítelem sestěhovala po 9 letech vztahu... Ti jsou spolu více méně ze setrvačnosti. To, že se někdo na vztah vykašle a po pár letech to jde do kytek neznamená, že má právo říkat něco o "nojo začátcích". Bydlíme spolu, řešíme normální každodenní problémy a tak, ale pak je třeba jít na rande, na večeři, do kina. Pak to může být jako začátek stále :-)

    OdpovědětVymazat

Ráda se dozvím váš názor, připomínku, prostě cokoliv, co mi chcete k článku sdělit. Tady. :)